Jak probíhal obvyklej páteční hon za zábavou, hrůznost obludaria jménem 7. Nebe, proč by se měl v Brně zavést dresscode, trochu inspirativniho punku a uklidňující Skleněná Louka
7.Nebe
U vstupu v clubu 7. Nebe zjišťuji, že jsem si nechala doklady doma, dostávám proto vod securiťáka razítko, který znamená, že nesmím požívat alkohol. Tetelím se radosti, protože si uvědomuju, že se ten člověk domnívá, že je mi nanejvýš 17 let. Vcházím do clubu, kde se zatím nic neděje. Nemůžu najít kamarády a chuť otočit se na podpatku a jít prostě pryč je větší a větší. Klub 7.Nebe jednoznačně vítězi v soutěži o to, kolikrát jsem v něm byla, zaplatila vstupné a okamžitě odešla pryč. Volám Martinovi, abych se zeptala, kde jsou. Částečně doufám, že to zabalili a šli si sednout někam na drink, to se ale bohužel nestalo a dozvídám se, že sedí v nekuřácké části clubu. To je další pikantérie téhle už tak dost bizarní parodie na club. Do této části vede totiž podivné vratké točící schodiště. Mezi jednotlivými schůdky jsou dost velké rozestupy, takže když scházíte dolů na jehlách, máte to i s malým akrobatickým zážitkem. Nutno podotknout, že zábradlí také není řešeno zrovna důvtipné a pokud někdo jde nahoru, vy dolů a potkáte se uprostřed, ocitáte se v dost prekérní situaci.
Jelikož je v clubu opravdu nuda a nic se ještě neděje podaří se mi kluky docela rychle přemluvit k tomu, abychom šli na chvíli pryč a vrátili se později.
Co se dělo, když jsme se vrátili kolem půlnoci do clubu, byl prostě děs. Na parketu to páchlo potem a sladkejma vonavkama. Kolem se motaly kreatury, jejichž make up vedro v clubu už nevydržel a roztékal se jim tak po obličeji. Prchám na toaletu, kde to ovšem nebylo o moc lepší. Přes opar levnejch deodorantů, který tam na sebe holky zuřivě strikaj nevidím na krok. Opravdu mi nedochází, proč si holky místo černý kontury, kterou si zběsile ramujou bulvy, nezabalí do kabelky raději pudr, aby zamezily tomu rudymu rozteklymu faux pas, který mají momentálně místo vobliceje. Co se týče oblečení, dalo by se s nadsázkou říct, že to bylo vyzývavě a sexy, ale tím nejlacinějším možným způsobem, kterej byl často za hranici odpudivosti. To nebyl jenom nestyl, to byla vyloženě absence elementárního vkusu, která frontálně útočila na oční orgány. Kombinece nudnejch, špatně oblecenejch lidí a hudby, která nás dost srala, nás nutí opustit club už kolem jedné hodiny raní.
Cestou z clubu premejslim vo tom, proč název 7.Nebe. Jediné možné vysvětlení na který jsem přišla bylo, že pokud opustíte tento club, cítíte se už pak na každém dalším místě jako v sedmém nebi. Premejslim taky o tom, proč se mi ti lidé jevili tak odpornými. Možná je to tím, že když jste střízlivější uvědomujete si víc detaily, nad kterejma pod vlivem alkoholu mávnete rukou, nebo si je prostě nepřipustíte. Právě tyto detaily, vám ale za střízlivá dotvářejí celkovou atmosféru celyho večera a klidně vás donutí i odejít.
Vzpomínám si na jeden rozhovor se Sue Catwoman. Punkovou ikonou 70. let. Sue nikdy nenazpívala jedinej song, ale i přesto se stala legendou, jejíž obličej si mnozí byli ochotni vytetovat na předloktí. Díky svoji originální image kočičí ženy se stala synonymem stylu. Objevila se v dokumentu o kapele Sex Pitols ''The Filth and the Fury'', kde o ní Johny Rotten řekl, že to chce ..''skill and style to look like a cat''. V tom rozhovru Sue vypráví, jak se s celou partičkou okolo Johnyho Rottena, Sida Viciouse a budoucích Sex Pistols potkala v clubu, ve kterým na bráně seděla lesba (jejíž jméno jsem zapomněla)a určovala podle vzhledu a oblečení, koho pustí dovnitř. Pokud se ji člověk zdál bez stylu nebo příliš obyčejný, neprošel. Na tomhle místě začínalo celý to punkový šílenství, který vyplivlo spoustu osobnosti. Z nejznamnejsich například Siouxsie, Billy Idola, Vivienne Westwood, Sex Pistols, lidí z Bromley Contingent a další.
Přemítám o tom, zda by bylo něco takovýho proveditelný v Brně. Nejspíš ne. Zaprvý, v tomhle městě často promotéři bojují vo kazdyho platícího návštěvníka. A pochybuju, že by některý byl natolik odvážný, aby zavedl něco jako dresscode, nebo face control. I kdyby to nějaký dobrodinec opravdu udělal, nedovedu si představit, jak by to v praxi fungovalo. V tyhle velkovesnici se totiž zná kazdej s každým a arbitr určující, kdo projde sítem a kdo už ne, by se tedy ocitl v nelehký situaci. Pravděpodobně by pustil svoje kamarády, jejich kamarády a kamarády kamarádů, a byli bychom tam, kde jsme teď.
Pokud si myslíte, že přeháním a situace není tak hrozná, prohlédněte si fotogalerie vasich oblibenych clubu, popripade clubu 7.Nebe a posudte sami.
Skleněná Louka, Upstairs & Downstairs
Před brněnským podnikem Skleněná Louka, kde se sdružují především příznivci alternativní kultury, jsem narazila na svoji spolužačku z gymplu. Seděla tam s nějakým klukem, který říkal, že uvnitř probíhá jeho rozlučková party. Má na sobě barevnou čepici a proužkovaný triko. A je to první člověk za dnešní noc, kterej premejsel v čem vyleze na ulici. Vcházíme dovnitř, a já si uvedomuju, že je super nasávat atmosféru mezi lidma, kteří se evidente o něco zajímají a není jim úplně fuk, jak vypadaj. Je tam dost tma, ale co mohu sledovat, holky jsou docela hezky oblečený. Zadnej luxus nebo designer clothes tady nenajdete, ale spoustu zajimavejch nápadů jo. Kytka vpletená ve vlasech, originální sponka, šátek, čepice. Je vidět, že dneska se tu sešli lidé kreativní. Na záchodech to ale smrdělo nasládlým pachem zvratek a všichni už byli precejen dost ožrali, a na to jsem dneska neměla už nervy. Takže i stimhle podnikem se loučíme brzo. Protože máme chuť si dát někde něco k pití, scházíme ještě po kamennejch schodech dolů. Sedí tam pár lidí a na baru postává jeden hrozně vozralej typek. Vyčíhne si příležitost, kdy Martin odejde na záchod a začíná se kamarádit. Rozhovor probíhá asi takhle:
Ozralej typ: Slečno, muzusisvamapopovidat,dzhikjk?
Já: Pane, nechte mi prosím můj osobní prostor.
Ozralej typ: A kolijeosonipostor? ( Prská mi do vobliceje že vzdálenosti 20 cm )
Já: Metr a půl.
Ozralej typ: Ale slečno, víte, že lidisysina 50 cm?
Já: Já slyším i na vzalenost 2 metry, takže jdete dál.
On: To asi proto, žesteblizenec, dzhjhkhkjh..coste zaznameni?
Já: Blíženec, jděte dál.
On: Ty sesalesvine! ( směje se odpotácí se na bar)
Smeju se taky. Slovák s dredama pracující za barem poušti Nirvánu. Po polopatickym technu v 7. nebi to byla přímo rajská hudba. Užíváme si cistej hlas Kurta Cobaina a notoricky známý songy z alba Nevermind. Počkáme než záznam dohraje a odcházíme domů.
Závěr? Podniku Skleněná Louka jsem se dost dloho vysmívala, ale po otřesným zážitků v Nebi na mě působil téměř terapeuticky a čas od času tam klidně zajdu. 7. Nebe propadlo úplně. Do toho podniku vkročím pouze pokud tam bude nějaká fakt zajímavá akce, na kterou se bude chystat hodně znamejch, v opačným případě se tomuhle bizarnímu clubu vyhnu obloukem.
2024 ©